Z popudu výročí 50 let panování císaře Františka Josefa I. se na jeho počest Vítkovické železárny rozhodly v roce 1898 na dnešní Sirotčí ulici zřídit sirotčinec pro 50 chlapců a 50 děvčat. O rok později před 125 lety byla dokončena stavba budovy a umístěny první děti. Objekt volně stojící v zahradě měl dvě samostatná oddělení pro chlapce a dívky s vlastními vchody a společnou kuchyní. V roce 1905 proběhla přístavba pro ubytování dalších 25 dívek a byla zavedena pitná voda a kanalizace. Za účelem financování byla vedena zvláštní nadace, přičemž přednost měli sirotci po zaměstnancích podniku. Dohled nad svěřenci měly jeptišky Boromejky, které je vedly ke školní docházce, ručním pracím a řádnému chodu domácnosti a zajišťovaly jejich fyzickou a morální výchovu. Od roku 1923, začala po rekonstrukci na byty, část objektu sloužit k ubytování.
Po druhé světové válce přestal areál plnit svou původní původní funkci a byl využíván jako ubytovna (dělnický domov) pro zaměstnance, což vedlo v roce 1954 k podání žádost o zrušení původní nadace ze strany Krajského národního výboru, k čemuž došlo o dva roky později. Nemovitost byla převedena do vlastnictví podniku do správy odboru 935 péče o pracující. V souvislosti s výstavbou Rudné ulice proběhla po roce 1960 částečná demolice, kdy byla přibližně třetina domu čp. 474 zbořena a celý objekt nově upraven. V letech 1970–1973 proběhl převod do vlastnictví Národního výboru města Ostravy, který v objektech zřídil již v červnu 1971 domov důchodců. K převodu mělo dojít k 1. 1. 1971, po nedorozuměních ve smlouvě se tak definitivně stalo až hospodářskou smlouvou uzavřenou s městskou správou ústavů sociální péče 2. 11. 1973. Jako domov pro seniory nyní pod hlavičkou příspěvkové organizace Domov Magnolie plní tuto funkci dodnes.
