V každé zemi, kultuře, společnosti, politice i firmě, se objevují významné osobnosti, které jsou nepřehlédnutelné, které nemizí z myslí lidí a zapisují se do její historie. Jsou to ti, kteří tvoří dějiny, ti kteří posunují pomyslný stroj času kupředu, ti, kteří vidí dál. Častokrát museli okolí přesvědčovat o své pravdě, mnohokrát neuspěli, ale nevzdali to. Podařilo se jim posunout ve své době hranice možného.

V podmínkách Vítkovic to byli ti, kteří měli vizi, ti, kteří nejen rozvíjeli velkou firmu, ale také strategicky přemýšleli, přinášeli do regionu lidem práci, kultivovali pracovní a životní prostředí. Společností Vítkovice, dnešní Vítkovice Machinery Group za svou, dnes již více než stoosmdesátiletou dobu trvání prošlo mnoho stovek a tisíc mimořádných lidí. Vybíráme z nich ty, jejichž odkaz pokračuje v práci a myšlení dnešních, moderních manažerů.

Franz Xaver Riepl  (29.11. 1790 – 25. 4. 1857)

Profesor na c.k. polytechnickém ústavu ve Vídni. Společně s Johnem Baildonem ho lze považovat za duchovního otce Rudolfovy hutě založené na moderní technické bázi průmyslové revoluce (1828). Byl iniciátorem nástupu železářské technologie na území habsburské monarchie. Autor projektu železnice spojující Vídeň se severními částmi země a umožňující dalekosáhlé využití průmyslového potencionálu Ostravska. F.X. Riepla lze jednoznačně považovat za jednoho z nejvýznamnějších badatelů v oboru přírodních věd a techniky v habsburské monarchii.

Paul Kupelwieser  (1.2. 1843 – 21.3. 1919)

V čele Vítkovického horního a hutního těžířstva 1876 – 1893. Jeden z nejvýznamnějších techniků a manažerů své doby. Po celkové reorganizaci železáren pokračoval výstavbou nových provozů, např. první válcovny trub v monarchii a továrny na litou ocel.  Za dobu jeho působení dosáhla výroba surového železa dvacetinásobku od jeho nástupu a počet dělníků se zvýšil čtyřikrát. Jeho sociální myšlení lze považovat za výrazně nadčasové.  Budoval pro dělníky a jejich děti mateřské a obecné školy, praktické školy pro dělnické dívky.  Aktivně  se věnoval komunální politice, která směřovala k povznesení Vítkovic na úroveň, která by odpovídala jejich hospodářskému významu. Zasloužil se o výstavbu kostela sv. Pavla (1886). Za zajímavost lze považovat drobný spisek, kdy v roce 1918 
vyložil své politické a sociální koncepce, podle nichž se měly malé státy po vzoru USA
sjednotit, ve větší celek s jedním parlamentem a prezidentem.

Emil Holz  (10.4.   1840 –  4.11. 1915)

Generálním ředitelem byl v letech 1893 – 1901.

Mezníkem v jeho životě se stalo přijetí nabídky a přechod do Vítkovických železáren. Prošel funkcemi vedoucího vysokopecního provozu a zástupce ředitele.  Podařilo se mu přebudovat zastaralý vysokopecní provoz na moderní  technické základně. Za  třiadvacet  let jeho působení  se výrobnost vysokých pecí zvýšila desetinásobně.  Stal se objevitelem tzv. kombinovaného pochodu, který spočíval v tom, že tekuté železo bylo předzkujněno v Bessemerově konvertoru, zatímco tavba byla dokončena v martinské peci (tzv. vítkovický duplexní pochod).  S jeho jménem je spojena také reorganizace  na válečnou výrobu, zejména pancéřových desek pro loďstvo. 

Oskar Federer  (4.5. 1884 – 21.7. 1968)

Posledním předválečným generálním ředitelem Vítkovického horního a hutního těžířstva byl v letech 1932 – 1939

Oskar Federer nastoupil do Vítkovických železáren jako úředník obchodního oddělení v roce 1901. Prošel řadou, převážně obchodních manažerských pozic  a výrazně se podílel na rozšiřování Kontinentálních společnosti pro obchod s železem Kern a spol. a zřizování sesterských společností v hlavních evropských městech.  Uplatňoval koncepci jednoty obchodní a výrobní politiky. Dosáhl rozsáhlého exportu a v roce 1937 do té doby největší výroby železáren.  Byl významným sběratelem českého umění. Zaměřil se na české umění  19. a počátku 20. století, později také na moderní evropské umění.

Rudolf Peška  (25. 4. 1924 – 14.1. 1996)

Ředitel železáren  1970 – 1979, generální ředitel VHJ a koncernu Vítkovice 1979 – 1989

Byl významnou osobností s minulostí frontového bojovníka, který byl  účastníkem bojů u Sokolova, Ostravské operace a mnoha dalších.

Do Vítkovických železáren nastoupil v roce 1948 a prošel řadou manažerských pozic.  Jeho zásluhou byly Vítkovice v letech tuhého administrativního a direktivního řízení respektovány jako významný partner v celorepublikových strukturách a uvnitř celého východního bloku.  Zasloužil se zavedení nových výrob, jako např. komponentů pro jaderné elektrárny, nový způsob výroby oceli OXYVIT, do provozu byla uvedena válcovací trať kvarto 3,5 m.  Velkou pozornost věnoval podpoře  výzkumu.   Zasloužil se o výstavbu Paláce kultury a sportu
v Ostravě, hotelu Atom, Památníku Ostravské operace v Hrabyni a mnoha dalších.

Jan Světlík  (1958)

Generálním ředitelem společnosti Vítkovice je od roku 2003.

Osobnost globálního formátu, která  svým přístupem významně ovlivňuje život a rozvoj   Ostravy, regionu i země.  Obnovil strojírenskou část a vybudoval VÍTKOVICE MACHINERY GROUP, silnou, konkurence schopnou skupinu s globálním významem .  Fenomén VÍTKOVICE pod jeho vedením „vstal z mrtvých“.

Inovace, podpora vědy a výzkumu, snaha zapojit do života společnosti Vítkovice  střední a vysoké školství , rozvoj nových oborů, např. Green Technology, to jsou současné základy budoucí konkurenceschopnosti společnosti VÍTKOVICE MACHINERY GROUP.  Jako mecenáš umění významně přispívá ke kulturnímu rozvoji  života v Ostravě a regionu. 
Jeho pojetí social responsibility překonává všechny obvyklé zvyklosti.

Projekt NOVÉ VÍTKOVICE jsou svým pojetím zcela unikátní a osobní vizí  Jana Světlíka.