1828 - 1843

Od roku 1828 tedy oficiálně začíná příběh Vítkovic. Někdy nám připomíná kapitoly z románů Julese Verna, který se shodou okolností v tomto roce narodil. V památný den 9. prosince roku 1828 je přípisem Rudolfa Jana založen železářský závod. V zakládací listině je F. X. Riepl pověřen „na základě pokroků železářství vybudováním pudlovny podle nejnovějších pyrotechnických zásad mimo hukvaldské panství poblíž slezkoostravského uhlí“. Dynamicky se tak pod Rieplovým vedením rozvíjí stavby nejrůznějších výrobních i nevýrobních budov, objektů a zařízení. Provoz Rudolfovy huti, jak byly železárny podle svého zakladatele pojmenovány, je zahájen 16. září roku 1830. Je možná symbolické, že o den dříve je v Anglii slavnostně zaveden železniční provoz na trati Liverpool–Manchester. Tato událost je předzvěstí obrovského boomu železniční dopravy, který se chystá zasáhnout i Rakousko a je hlavním motivem investicí do Vítkovických železáren. Ve hře je totiž zakázka vybudování železniční tratě z Vídně do Haliče.

Ránou pro pokračování výstavby železáren však je úmrtí Rudolfa, které přichází ve stejném roce. Rudolfova huť je vzhledem k nezájmu jeho dědiců o provozování nabídnuta k prodeji. Vážným zájemcem o investice do železáren a dalších projektů je vídeňský bankéř Salomon Mayer Rothschild. Ten má jako jeden z mála dostačující kapitál a důvěru v nevyzkoušený podnik. Platné rakouské zákony však v této době neumožňují Židům nabývat majetek, pokud nedostanou výjimku udělenou samotným císařem, tehdy Františkem I. V roce 1831 tak chtějí Rothschildové prostřednictvím přímluvy knížete a kancléře rakouského císařství Metternicha žádají císaře o udělení privilegia. Ten však žádost zamítá a Rudolfova huť je nakonec prodána olomouckému arcibiskupství za rovných 306 678 zlatých.

V březnu roku 1835 umírá císař František I. a na jeho místo nastupuje jeho syn Ferdinand I. Dobrotivý. Jeho pozice na císařském dvoře je velmi slabá a vše prakticky řídí kancléř Metternich. V tomtéž roce tak Rothschildové získávají možnost dlouhodobého pronájmu. O rok později s úmyslem zalíbit se panovníkovi osobně žádají císaře Ferdinanda o schválení oficiálního názvu pro železniční trasu z Vídně do Haliče. Císař s potěšením souhlasí a železnice získává jeho jméno – Severní dráha Ferdinandova. V roce 1843 pak Rothschildové od arcibiskupství Vítkovické železárny za 321 000 zlatých kupují. Upevňují tak svoji ekonomickou moc v segmentu hutního průmyslu, a potažmo tak zvyšují i svou moc společenskou.