Po roce 1873 se v Evropě zhoršuje hospodářská situace, která se dotýká i Vítkovic. Zde k ní přispělo také neodborné a málo průbojné vedení v čele s ředitelem Aloisem Schulzem. Opravdovou revolucí v systému řízení Vítkovického horního a hutního těžířstva je až nástup Paula Kupelwiesera jako nového generálního ředitele v roce 1876. S trochou nadsázky se dá konstatovat, že jeho přítomnost ve Vítkovicích znamená pro těžířstvo takový pokrok jako pro celý svět patent telefonu, který si Alexandr Graham Bell nechal v tomtéž roce zaregistrovat. S P. Kupelwieserem přichází doposud nevídaná zlatá éra podniku – růst výroby, nadčasový a jinde nevídaný sociální program (mimochodem, Tomáš Baťa, který je obecně považován za průkopníka podobných sociálních vymožeností ve Zlíně, se v roce nástupu P. Kupelwiesera teprve narodil). Ředitel – vizionář nechává stavět obytné domy pro dělníky, kostel, radnici, jídelnu, nemocnici, zaměstnanci jsou firmou dokonce pojištěni.
Své aktivity a překonávání nejrůznějších problémů Kupelwieser poutavě popisuje v autobiografické knize „Ze vzpomínek starého Rakušana“: Nucenému odchodu Kupelwiesera ze železáren předcházela nespravedlivá kritika Rothschildů. Ti Kupelwiesera kritizovali za „přílišnou suverenitu a vychloubačnost“ při doprovodu císaře Františka Josefa, jenž železárny na konci 19. století navštívil. Kupelwieser však neskládá ruce v klín. Překvapivě odchází z oboru, za 75 000 zlatých kupuje v roce 1893 prakticky neobyvatelný ostrov Brioni a za pomocí bakteriologa Roberta Kocha a také architekta Joze Plečnika z něj vytváří dodnes vyhledávané luxusní rekreační středisko. Opakovaně se zde vracely kupříkladu Sophia Loren, Elizabeth Taylor či monacká princezna. K rodině Kupelwieserů také neodmyslitelně patří hudební miniatura – Kupelwieserův waltz. 13. září 1826, kdy se ženil otec Paula Kupelwiesera Leopold (mimo jiné významná osobnost rakouského romantického malířství), mu na svatbě zahrál hudební skladatel Franz Schubert valčík. Ten sice nebyl zapsán do not, ale v rodině Kupelwieserů se předával z generace na generaci. Notový zápis byl zrealizován až v roce 1943, kdy jej M. Markner, potomek rodu Kupelwieserů, přehrál Richardu Straussovi a ten jej zapsal.