1932 - 1945

Významným ředitelem části tohoto období je Oskar Federer, který je na své pozici v letech 1932–1939. Hovoří se o něm jako o tzv. selfmademanovi, ze středoškoláka (vystudoval obchodní akademii) se postupně vypracuje až na ředitele největší strojírenské a hutní firmy v republice. Je také významným sběratelem českého a evropského výtvarného umění. Jeho sbírka obsahuje díla fenomenálních autorů, jako jsou například Paul Cézanne, Vincent van Gogh, Paul Gauguin, Oskar Kokoschka anebo Edvard Munch. Ještě před svou emigrací z již okupovaného Československa stíhá Federer vyvézt největší skvosty své sbírky do zahraničí. O zhruba 70 let později, v roce 2009, získává společnost Vítkovice v londýnské aukci některá tato díla pro prostory Vítkovického zámku. Veškerá výroba tohoto období je podřízena válečným potřebám. Majetek Rothschildů však nikdy nepadá do německých rukou. Vítkovice chtějí koupit říšskoněmecké závody, ale Velká Británie vstupuje do války s Německem a vítkovický majetek je převeden na londýnskou pojišťovnu Aliance Assurance Company Ltd.

Objem výroby se však musí stále zvyšovat bez ohledu na stav vysokých pecí a strojů. V honbě za objemem se neprovádí ani nejnutnější údržba, což znamená značnou devastaci výrobních zařízení. 29. srpna 1944 je Ostrava postižena americkým náletem. Na vítkovické závody dopadá přibližně 240 bomb. Mnoho budov a výrobních hal je poškozeno nebo zcela zničeno. V té době se stále více prohlubují problémy se zásobováním závodů a okupační správě se již nedaří dosáhnout objemu výroby z prvních válečných let. Přestože je během osvobozovacích bojů poškozeno plynové hospodářství i koleje závodní dopravy, je díky nadšeným zaměstnancům první poválečné železo vytaveno již 9. května 1945. Vítkovice však utrpěly také značnou morální újmu. Během války je ředitel Oskar Federer sympatizantem Benešovy exilové vlády, ale vládnoucí komunistická strana dokáže v roce 1951 využít Benešových dekretů k tomu, aby byl – pod záminkou podpory německých spolků před válkou – odsouzen jako kolaborant.