1945 - 1990

Po ukončení Druhé světové války se Český stát prostřednictvím Česko-americké dohody vypořádává s majetkem Rothschildů. Ti přichází o majetek na území České republiky, kde se majetek znárodňuje, a získávají majetek mimo území naší země, například rudné doly Freja ve Švédsku. Od září 1945 se do Vítkovic začínají dovážet rudy ze SSSR (nejvíce krivojrožské rudy), které však nedosahují kvalit švédských rud. Obsahují totiž příliš vysoké procento kysličníku křemičitého. Tento fakt způsobuje závažné technologické problémy, které vedou k omezování výroby a nejen vlivem politické situace ke snižování exportu do západních zemí. Především v padesátých letech jsou problémy s technologií přisuzovány mnohdy nevinným lidem, kteří jsou obviňováni z neplnění plánu a výroby a často drasticky postihováni. Inovačním počinem jsou v roce 1957 první vakuově odlitý ingot a první skládané hřídele. V roce 1966 je zahájen provoz na lince propan-butanových lahví.

V tomto období se import a export realizuje v rámci tzv. Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). V šedesátých letech se společně s politickým uvolněním nabízí i možnost kontraktů mimo socialistické státy. Například do Egypta a Iráku se dovážejí mosty, do Číny kotlová tělesa a do Brazílie skládkové stroje. Největší zakázky však jsou směřovány do SSSR. Jako dodávka století byla ve Vítkovicích označována válcovna 3,6 t kvarto pro Azovstal. V 70. letech Vítkovice startují svůj jaderný program. Od roku 1978 se zde vyrábí komponenty jaderných elektráren, především parogenerátory a kompenzátory objemu. Významným ředitelem v letech 1970 – 1979 je bývalý voják Svobodovy armády, Rudolf Peška. I přes mnohá úskalí tehdejšího režimu jako člověk s kontakty na vedení tehdejšího Československého státu přináší do Vítkovic i do Ostravy řadu pozitiv. Vítkovice v tomto období fungují jako koncernový podnik, který zahrnuje řadu strojírenských i hutních společností v rámci celé republiky. Jsou tak největším strojírenským podnikem v republice s 80 000 zaměstnanci.