1990 - 2003

V roce 1996 je vládou České republiky rozhodnuto o ukončení výroby surového železa ve Vítkovicích. 27. září roku 1998 zde probíhá poslední odpich a pece po 162 letech provozu definitivně vychladly. Po změně politického režimu navíc dochází k rozpadu RVHP. Rozpadá se tak bipolární ideologický svět a naopak se otevírá trh podnikatelských možností a příležitostí světového formátu. Důležitým obchodním partnerem se stává například Čína, rychle se rozvíjí i dodávky do lodního průmyslu. Významným ředitelem je v letech 1990–1993 František Hromek. Vedení podniku poprvé přichází do styku se skutečně konkurenčním prostředím a dostává se do systému, kde se musí o zakázky přímo rvát. Přesto Vítkovice dokážou i v tomto mimořádně složitém období realizovat řadu významných zakázek. Do Pakistánu je v roce 1994 dodán potrubní přivaděč, který je celý umístěný do skály. V roce 1999 vyrábí Vítkovice lodní drapákový vykladač sypkých hmot pro firmu Sollac v Saint Louis de Rhone, v roce 2001 je uzavřen kontrakt na dodávku tří velkokapacitních ropných nádrží pro Centrální tankoviště ropy v Nelahozevsi.

Mezi mostními konstrukcemi tohoto období ční jako zcela výjimečné unikáty pylonový Mariánský most v Ústí nad Labem z roku 1998, ohodnocený prestižní cenou Steel Design Award, a dálniční most v Oranienburgu z roku 2001. Nové podmínky, do kterých se vítkovický podnik dostává, si však vynucují jeho restrukturalizaci. Rozkládá se koncern jako takový a podniky se stávají samostatnými. Struktura Vítkovic se nově dělí na strategické jádro a zbytný majetek, což v roce 1991 realizuje firma Atkins, která provádí komplexní analýzu stavu Vítkovic. Firma jako akciová společnost v rukou českého státu prochází složitou změnou struktury, hutní část je určena k prodeji, nejprve státní firmě Osinek, později ruskému Evrazu. Válcovnu trub kupuje izraelská společnost Chiran Group. Prodávají se také lukrativní dceřiné společnosti, 22. 3. roku 1999 je například prodána Vítkovice Lahvárna společnosti Lahvárna Ostrava, jejímž předsedou představenstva a generálním ředitelem se stává Ing. Jan Světlík. Na podzim roku 2000 stojí tehdy ještě státem kontrolované Vítkovice před problémem obrovských dluhů. Ani v nejtěžší chvíli své existence však neztrácí kredit a 685 věřitelů ze 687 rozhoduje u krajského soudu v Ostravě v hlasování o osudu firmy, že Vítkovice přežijí. Jan Světlík se pak od roku 2002 snaží přesvědčit českou vládu pod vedením Miloše Zemana a především tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Jiřího Rusnoka k prodeji celých Vítkovic privátnímu kapitálu.