Generace VÍTKOVIC

 

Společnosti skupiny VÍTKOVICE MACHINERY GROUP mají jeden společný a navíc obrovsky cenný fenomén. Pracují v nich lidé, kteří jsou v pořadí už několikátou generací rodin věrných jedné firmě. Tento fakt mimo jiné svědčí o tom, že VÍTKOVICE jsou nejen v rámci Moravskoslezského kraje už po mnoho desetiletí synonymem perspektivního zaměstnavatele. Zmíněný fenomén mapuje projekt Vítkovické generace, jenž se na takové pokračovatele rodu na vítkovické půdě zaměřil. V následujících odkazech jsou některé z nich…

 

Scelavíkovi

Dědeček, otec a dcera

Rodina Scelavíků je spjata se značkou VÍTKOVICE již více než šedesát let… „Můj otec Vítězslav Scelavík nastoupil do tehdejšího vítkovického Závodu 2 (dnešní společnosti EVRAZ VÍTKOVICE STEEL) v roce 1945 jako výrobní účetní a pracoval zde dlouhých 40 let. Když v roce 1985 odcházel do důchodu, byl vedoucím účtárny závodu, který měl 7000 zaměstnanců," vzpomíná Ing. Jaromír Scelavík, současný ředitel společnosti VÍTKOVICE Doprava a druhý z rodiny Scelavíků, který svůj život spojil se společností VÍTKOVICE.

„Následoval jsem svého otce a po absolvování vítkovického učiliště a posléze SPŠE ve Frenštátu pod Radhoštěm jsem nastoupil v roce 1971 do úseku elektroúdržby, odkud jsem po krátké době přešel k technickým službám v Závodě 2," popisuje své začátky Ing. Jaromír Scelavík, který se nakonec postupně propracoval až na pozici personálního ředitele divize Podniky, kde působil od roku 1992. Po čtyřech letech pak dostal příležitost restrukturalizovat ve funkci ředitele Vítkovické slévárny. Po úspěšné restrukturalizaci a privatizaci v roce 2004 pak získal post ředitele společnosti VITKOVICE Doprava. „VÍTKOVICE nabízejí spoustu možností a příležitostí k dalšímu profesnímu rozvoji. A jak říkával už můj táta: Je to firma s dlouholetou tradicí, která má před sebou ještě dlouhou budoucnost. A měl pravdu. Pracoval zde on, pracuji zde já a dnes už i má dcera Linda," dodává Ing. Scelavík, jehož dcera nastoupila do obchodního úseku společnosti VÍTKOVICE LAHVÁRNA (dnešní VÍTKOVICE CYLINDERS) hned po absolvování VŠB a působila zde až do narození dcery Sáry. Nyní je na mateřské dovolené a vychovává možná dalšího Vítkováka!

 

Mikeskovi

Vítkováky nepřetržitě 87 let!

Rod Mikesků je se značkou VÍTKOVICE nepřetržitě spjat předlouhých 87 let! Psal se rok 1922, když do vítkovické koksovny vysokých pecí nastoupil pan Ludvík Mikeska. Jeho syn Oldřich Mikeska, který se firmě ´upsal´ v roce 1967, je dnes mistrem v NS 340 společnosti VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY. Spolu s ním jsou na snímku bratr Milan Mikeska, který v letech 1962 až 1999 pracoval jako valcíř v bývalém závodě 2, a synovci Roman a Stanislav. Oba jsou zaměstnáni v NS 340, Stanislav jako strojník a Roman dělá mistra. Ale tím není vítkovické bytí rodu Mikesků uzavřeno. Podle pana Oldřicha, který je na dlouhý vítkovický rodokmen patřičně pyšný, ve firmě pracují nebo pracovali i jeho žena, dcera, tchán, dva švagři, dvě švagrové a strýček manželky.

 

Ostrožní

77 let v jedné firmě!

První záznam o rozvětveném vítkovickém rodu Ostrožných sahá až do roku 1932. Tehdy na vysokopecní pracoviště nastoupil pan František Ostrožný (nar. 1894). Svého otce později následoval René Ostrožný, který jako mistr pracoval v Těžké mechanice plných 41 let až do roku 1985, kdy odešel do důchodu. V Těžké mechanice byla zaměstnána i jeho žena, jako dispečer dopravy působil v rámci firmy i bratr Edmund. A na ně pak navázaly další generace Ostrožných… Libor, pracovník obchodu společnosti VÍTKOVICE POWER ENGINEERING, navázal na svého otce René Ostrožného a vítkovickým zaměstnancem se stal v roce 1978. To zde už osm let pracoval i jeho bratr Miloš, který je v Kotlárně společnosti VÍTKOVICE POWER ENGINEERING obráběčem kovů. Zatím poslední generací Ostrožných jsou Libor a David, kteří si pro své profesní působení vybrali rovněž značku VÍTKOVICE. Libor Ostrožný ml. je projektantem-konstruktérem společnosti VÍTKOVICE POWER ENGINEERING. David, syn Miloše Ostrožného, pracuje u lisu v Kovárně stejné společnosti jako jeho bratranec, strýc a otec. Tradice pokračuje.

 

Sýkorovi

Tři vítkovické generace Sýkorova rodu

Mistr NS 370 společnosti VÍTKOVICE HEAVY MACHINERY Petr Sýkora je druhou ze tří vítkovických generací Sýkorova rodu. Absolvent vítkovického učiliště, pětiletého oboru s maturitou, nastoupil do firmy v roce 1972. „Tehdy zde pracovali oba rodiče. Maminka Vlasta, které je dnes 83 let, byla účetní a sekretářkou v Ocelárně Závodu 2, otec Jan pracoval od 50. let 20. století v konstrukci bývalého Závodu 3. V mém nástupu do stejné firmy viděli možnost uplatnění a především budoucnost," říká pan Sýkora, který začínal jako zámečník, roku 1979 se stal mistrem, v letech 1983 až 2001 byl vedoucím střediska a po reorganizaci společnosti se nyní opět věnuje povinnostem mistra. „Stejné učiliště absolvoval i můj bratr Jan, který pracuje v NS 370 jako zámečník. A stejnou profesi ve stejném nákladovém středisku vykonává i můj třiatřicetiletý syn Petr, který je třetí vítkovickou generací naší rodiny."

 

Billigovi

Rodina Billigů pracuje ve firmě přes sedmdesát let…

Když Eduard Billig nastoupil v roce 1937 do vítkovického Závodu 2 jako soustružník, zcela určitě netušil, jak pevné budou kořeny rodiny Billigů v této firmě… „Šel jsem ve stopách otce a v roce 1962 jsem jako učeň oboru frézař do Vítkovických železáren nastoupil. V roce 1965 jsem pak přešel do Kotlárny Závodu 6. V té době zde již pátým rokem pracovala i moje maminka Drahomíra, která byla dělnicí u mlýna ve Staré ocelárně Závodu 3, kde se připravovaly přísady pro odlévání železa," vzpomíná na své začátky ve firmě pan Jiří Billig, který však nezahálel a od roku 1975 se pustil do studia při zaměstnání na SPŠ strojní ve Vítkovicích. To zakončil maturitou v roce 1980. V té době také do firmy nastoupila i jeho manželka Marie, která dlouhá léta pracovala jako mzdová podkladní v Kotlárně Závodu 6. „Středoškolské vzdělání mi samozřejmě pomohlo i v pracovním postupu, po vystudování jsem se stal mistrem strojního střediska Kotlárna a následně jeho vedoucím," dodává pan Jiří a pokračuje: „ Po roce 1989, kdy se v celé firmě velmi snižovaly stavy, jsem přešel do provozu 830 k pálicímu stroji Corta a Omnicut, kde jsem zůstal jako parťák až do roku 2009." V tomto roce odešel pan Jiří Billig do starobního důchodu. Ale Billigové zůstávají… Roman Billig, syn pana Jiřího, nastoupil po vyučení v roce 1987 do Vítkovických železáren jako kovoobráběč. O třináct let později přešel do Ozubárny Závodu 5 a od roku 1994 pracuje v provozu 830, kde je dodnes. Ale ani Roman zdaleka není posledním z Billigů, kteří zde zakotvili. Od roku 1976 pracuje v dnešní společnosti VÍTKOVCICE POWER ENGINEERING jako kotlář pan Ivo Janošek (synovec pana Jiřího) a před dvěma lety, v roce 2007, nastoupil do stejného provozu i jeho syn Adam, který se potatil a je také kotlářem. Adam, je nejen prasynovcem pana Jiřího, ale zároveň pravnukem pana Eduarda, prvního zástupce rodu Billigů na vítkovické půdě…