Historie

 

1828

Rudolfova huť

Na základě rozhodnutí olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana Habsburského byl dne 9. prosince 1828 založen v obci Vítkovice železárenský podnik, určený ke zkujňování železa vyrobeného ve Frýdlantě nad Ostravicí. Projektovaný komplex měl vyrábět zejména kolejnice pro nově budovanou dráhu z Vídně do Haliče (pozdější Severní dráha Ferdinandova). Autorem myšlenky výstavby nových železáren poblíž kamenouhelných dolů ve Slezské Ostravě byl profesor vídeňské polytechniky František Xaver Riepl, který zajistil všechny potřebné surovinové zdroje a technologická zařízení. Prvním ředitelem byl jmenován zkušený manažér Franz Kleinpeter. Provoz podniku nazvaném po svém zakladateli Rudolfova huť byl zahájen v září 1830. Po jeho smrti se majitelem huti stalo olomoucké arcibiskupství, které o její provoz nemělo příliš velký zájem. V letech 1835–1843 podnik spravovalo Vítkovické těžířstvo tvořené vídeňskými bankéři v čele se Salomonem Mayerem Rothschildem, který se nakonec v roce 1843 stal jediným majitelem. 

 

1843

Rothschildovy železárny

Již tehdy měla huť primát v podobě první zapálené koksové vysoké pece v habsburské monarchii (1836). Pod vedením bankovního domu Rothschildů došlo k rozvoji závodu a rozšíření výrobního programu, v mechanických dílnách určených původně pro opravy strojního zařízení bylo vytvořeno oddělení strojírny, mostárny a kotlárny, kdy byly vyráběny parní stroje, důlní stroje, mosty, zařízení pro hutě, profily, nosníky, železniční kola a výhybky. Kvůli velké poptávce po železničních kolejnicích byla postavena nová tovární hala nazvaná podle Rothschildova syna Anselmovou hutí. Nedaleko provozů nechal majitel železáren vystavit v roce 1847 dvojpodlažní reprezentativní budovu zámku v empírovém stylu, který sloužil jako trvalé sídlo generálních ředitelů. 

 

1873

Vítkovické horní a hutní těžířstvo

V roce 1873 vytvořil bankovní dům Rothschildů společně se sourozenci Davidem a Wilhelmem Gutmannovými Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Kapitál byl rozdělen na 100 podílů, které rovným dílem vlastnily rodiny Rothschildů a Gutmannů. Skutečným mezníkem bylo uvedení Paula Kupelwiesera do funkce generálního ředitele o tři roky později. Pod jeho vedením došlo ke komplexní reorganizaci a racionalizaci řízení výroby, k výrobnímu programu přibyla výroba pancéřových desek, jejichž jediným dodavatelem pro rakousko-uherskou flotilu byly pouze Vítkovické železárny. Po jistý čas byly Vítkovické železárny jediným výrobcem tohoto sortimentu v monarchii.V osmdesátých letech 19. st. byly postaveny další provozy – měďárna, válcovna trub a továrna na litou ocel. Pod správu Vítkovických železáren přešlo i několik ostravských podniků Žofinská huť (1879) a Schüllerova huť (1880). V přímé souvislosti s rozvojem produkce narůstal počet zaměstnanců, který v roce 1893 činil přesáhl 9 500. Během Kupelwieserova působení se venkovská obec Vítkovice změnila na moderní průmyslové město. Pro zaměstnance byla postavena řada obytných objektů – dělnické kolonie, úřednické vily, ale i mateřské a obecní školy, tržnice, závodní jídelny a lázně, nová závodní nemocnice, která se neustále modernizovala a rozrůstala o nové pavilony. Kromě toho se zasloužil o výstavbu kostela sv. Pavla a závodního hotelu. Vznikly tzv. Nové Vítkovice. Kupelwieserovým nástupce Emil Holz se zaměřil na válečnou produkci, zejména pro bitevní lodě. V roce 1897 byla pro bitevní křižník Habsburg vyrobena první vítkovická kliková hřídel. Lodní program se pak stal trvalou a nedílnou součást portfolia podniku. Ve stejném období přistoupily železárny k produkci granátů, nábojů, děl a torpéd. Zároveň si železárny dokázaly zajistit kvalitní surovinovou základnu zakoupením železorudného dolu ve švédském Koskullskulle (1897). Na přelomu století měly Vítkovice téměř monopolní postavení v produkci surového železa a litiny na Moravě (96 %). Vysoká úroveň technického vybavení, stálá poptávka, široký výrobní program, značný objem produkce a relativně nízké provozní náklady přispěly přivedly Vítkovické železárny na přední pozice na evropském kontinentu. V roce 1906 byla vyrobena první ocelová láhev, jejichž produkce patří do dnešních dnů k rodinnému stříbru společnosti. Zahájením provozu nejmodernějšího závodu v Evropě - nové ocelárny a válcovny v roce 1914 získal podnik značný náskok před konkurencí. Kromě toho byly vystavěny provozy na zpracování vedlejších produktů – továrny na čpavek (1914) a továrny na benzol (1917). V období světové války (1914–1918) byla výroba podřízena zájmům válečného hospodářství, téměř veškerá produkce oceli byla využita k výrobě zbraní, což se projevilo zvýšené produkci dělových hlavní, pevnění, šítů a nábojů. Počet zaměstnanců se brzy zvýšil až na 25 000.

V prvních letech po vzniku Československa se podnik potýkal s problémy kvůli rozpadu tradičního trhu, přesto se podařilo díky rozsáhlé síti zahraničních zastoupení získat nová odbytiště. Ve Vítkovicích byla rovněž postavena první elektrická čistící stanice kychtového plynu z vysokých pecí na světě (1926). Po vypuknutí světové hospodářské krize v roce 1929 došlo k silnému poklesu výroby, navzdory tomu byla v tomto období dodána řada výrobků pozoruhodných pro své originální konstrukční řešení např. kombinovaný poschoďový most přes řeku Dněpr v Záporoží (1930–1932), kulový plynojem v Praze-Libni (1932), otočný most v Lotyšsku (1934). V roce 1937 dosáhly vítkovické provozy svého největšího rozmachu, produkce dosáhla 19 917 115 tun surovin a výrobků. 

 

1945

VÍTKOVICE s. p.

Na základě dekretu prezidenta republiky z 24. října 1945 ke znárodnění Vítkovického horního a hutního těžířstva a splatností od 1.1.1946 byl zřízen národní podnik Vítkovické železárny. V poválečném období se podnik zaměřil na výrobu provozního zařízení v Československu, a stal se největším producentem oceli a druhým největším výrobcem ocelových trubek v republice. Od padesátých let probíhala modernizace podniku, která zahrnovala rekonstrukce ocelářských pecí a válcovacích tratí. Výrobní program byl inovován, v roce 1962 začala výroba kulových nádrží, o čtyři roky později byl zahájen provoz na lince propan-butanových lahví a v roce 1966 začlenily VÍTKOVICE do svého portfolia zemědělský program v podobě čistíren odpadních vod, věžových vodojemů, smaltovaných plechů a pluhových ostří. Podniku se podaří prosadit na světovém trhu. Do Egypta a Iráku bylo dodáno několik desítek železničních a silničních mostů, do Číny kotlová tělesa a do Brazílie skládkové stroje. Jako dodávka století byla označována válcovna 3,6 t kvarto ve Ždanově pro závod Azovstal (1973). V 70. letech ve Vítkovicích odstartoval jaderný program – od roku 1978 se zde vyrábí komponenty jaderných elektráren (parogenerátory, kompenzátory objemu a ohřívače páry). K 1. 1. 1980 vznikl Koncern VÍTKOVICE, ke kterému bylo přidruženo šest podniků s podobným výrobním programem (Hutní montáže Ostrava, Transporta Chrudim, Uničovské strojírny, Žďárské strojírny a slévárny, Mostáreň Brezno, Výzkumný ústav transportních zařízení Praha).

 

1992

VÍTKOVICE, a. s.

Po změně politického režimu dochází k rozpadu RVHP i vítkovického koncernu. Nastalo období rozsáhlých personálních a organizačních změn, v první etapě byly zrušeny závody a vytvořeny podnikatelské jednotky, ze kterých začaly postupně vznikat dceřiné společnosti. Technologické změny se odrazily také v logistice výroby. V lednu 1992 byla založena akciová společnost VÍTKOVICE. Navzdory novým hospodářským podmínkám se podniku podařilo prosadit na tuzemském i světovém trhu a realizovat řadu velmi pozoruhodných kontraktů. K významných zakázkám patří např. potrubní odbočnice v Pakistánu (1994), krytý most přes Prokopské údolí pro trasu pražského metra (1994), ropné nádrže v Nelahozevsi (1994–1998), kontejnerový jeřáb EUROKAICC-9 pro přístav v Hamburku (1996), Mariánský most v Ústí nad Labem (1998), kulový zásobník čpavku pro Spolanu Neratovice (1998), lodní drapákový vykladač sypkých hmot pro firmu Sollac v Saint Louis de Rhone (1999), zastřešení olympijského stadionu v Berlíně (2002–2004) aj. Významným odběratelem zalomených hřídelí se stává Čína a Jižní Korea. Nekompetentní zásahy a řada nesprávných rozhodnutí vedení podniku přivedly společnost na konci devadesátých let do tíživé hospodářské situace. V roce 1996 je vládou České republiky rozhodnuto o ukončení výroby surového železa ve Vítkovicích. Dne 27. září roku 1998 zde proběhl poslední odpich a vysoké pece po 162 letech nepřetržitého provozu definitivně vychladly.

 

2003

Skupina VÍTKOVICE

Na základě usnesení vlády České republiky č. 198 ze dne 24. února 2003 přešla VÍTKOVICE, a.s. do soukromého vlastnictví společnosti LAHVÁRNA OSTRAVA pod vedením Ing. Jana Světlíka, který skupinu stabilizoval a navrátil jí zpět do konkurenceschopné  podoby.
Od září 2008 vystupuje skupina pod obchodní značkou VÍTKOVICE MACHINERY GROUP. Společnost má doposud na svém kontě dvacet zlatých medailí z Mezinárodního světového veletrhu a patří k tradičním globálním strojírenským lídrům. Skupina svým působením zasahuje prakticky do všech oblastí lidské činnosti.

 

2014

METAL EVOLUTION

V srpnu 2014 představila společnost obchodním partnerům novou marketingovou strategii METAL EVOLUTION založenou na třech klíčových pilířích:

Uzavřený výrobní proces

Produkty s vlastním know-how

Služby