Podpora umění a kultury

Podpora kultury

Podpora kultury je spojena se značkou VÍTKOVICE pevným poutem. Každoročně se v kalendáři VÍTKOVICE MACHINERY GROUP najde několik významných kulturních akcí, které vznikají z podnětu a za významné podporoy holdingu.

Se jménem VÍTKOVICE MACHINERY GROUP jsou spojeny unikátní kulturní akce – např. výstava obrazu G. Klimta Judita, výstava FENOMÉN VÍTKOVICE, bienále Industriální stopy nebo Sváry zření. Za podpory holdingu VITKOVICE MACHINERY GROUP připravila Galerie Chagall výstavu věnovanou životu a tvorbě jedné z nejvýznamnějších umělkyň Slezska Heleny Salichové. Další jedinečnou akcí je tvůrčí setkání renomovaných výtvarných umělců SMALT ART VÍTKOVICE, které má své nezastupitelné místo v kalendáři kulturních akcí na Ostravsku. Okamžik zrození obřích uměleckých smaltů, chvíle, kdy veřejnost vnímá VÍTKOVICE nejen jako strojírenského lídra, ale také jako firmu, která dokáže svou jedinečnou technologii využít i k jiným než komerčním účelům.

Sbírka uměleckých děl

Historie sbírky uměleckých děl akciové společnosti VÍTKOVICE bývá nejčastěji spojována s posledním předválečným generálním ředitelem Vítkovického horního a hutního těžířstva (VHHT) Oskarem Federerem. Nahlédneme-li však hlouběji do minulosti, zjistíme, že k umění měl blízko i nejvýznamnější z řady ředitelů VHHT Paul Kupelwieser, jenž vyzdobil místnosti ředitelské vily – tzv. Vítkovického zámečku obrazy svého otce, velmi známého malíře a profesora dějin malířství na Vídeňské akademii Leopolda Kupelwiesra.

A když budeme dál pátrat po prvním setkání Vítkovických železáren s výtvarným uměním, dostaneme se až do poloviny 19. století, kdy vzniklo několik prvních vyobrazení našeho podniku – série ručně kolorovaných litografií Ernsta Wilhelma Knippla, díky jehož umění víme, jakou podobu měla Rudolfova a o něco mladší Anselmova huť v době, kdy byl jejich majitelem Salomon Mayer Rothschild. Letopočtem 1855 je datována ještě litografie Jakuba Alta s pohledem na Vítkovické železárny od Moravské Ostravy. Další rozvoj pak můžeme sledovat a srovnávat z panoramatických děl Erwina Pendla z počátku 20. století. Bylo by nespravedlivé nezmínit některé další výtvarníky, kteří pro svou tvorbu nacházeli inspiraci mezi vysokými pecemi a ve vítkovických výrobních halách. Jmenujme alespoň Rudolfa Kratochvila, Ferdinanda Tilla, Jana Václava Sládka nebo Milana Zezulu. Ze současných umělců se industriálním prostředím VÍTKOVIC zabýval fotograf Jindřich Štreit, jehož fotografie vyšly ve výpravné publikaci pojmenované jednoduše „VÍTKOVICE".

Vraťme se však k samotné sbírce uměleckých děl a k osobě Oskara Federera. Ten se sbírání umění věnoval už před tím, než nastoupil do funkce generálního ředitele VHHT. Poradcem mu byl historik umění Rudolf Kuchynka. Jeho sbírka obsahovala díla fenomenálních autorů jako byli Paul Cézanne, Vincent Van Gogh, Paul Gauguin, Oskar Kokoschka, Edvard Munch a mnoho dalších. Ještě před svou emigrací z už okupovaného Československa stihl Federer vyvézt největší skvosty své sbírky do zahraničí. I přesto ve Vítkovicích zůstalo mnoho skvělých děl, která během dalších let ještě nabyla na hodnotě. V roce 1945 se 20 obrazů z této sbírky dostalo do Galerie výtvarného umění v Ostravě. Veškerý majetek Oskara Federera pak připadl státu, když na něj soud vztáhl platnost Benešových dekretů a Federer, který během druhé světové války spolupracoval s exilovou londýnskou vládou, byl v roce 1951 za své nepřítomnosti odsouzen ve vykonstruovaném procesu jako německý kolaborant. Až v roce 2008 soud vrátil zabavená umělecká díla Federerovým dědicům. Ani tady však ještě příběh Federerovy sbírky nekončí, neboť čtyři z navrácených obrazů byly v aukci vydraženy VÍTKOVICEMI, a. s., vrátily se zpět do budovy nově zrekonstruovaného Vítkovického zámečku a staly se opět součástí vítkovické sbírky. Jedná se o díla Maxe Pechsteina, Lessra Uryho, Antonína Hudečka a Antona Faistauera. Ve sbírce uměleckých děl VÍTKOVIC, a. s. najdeme i další pozoruhodné kusy. K nejzajímavějším jistě patří olejomalba Františka Kupky „Pískaři na Seině", která kdysi patřila prezidentu Benešovi anebo olej Bohumila Kubišty „V kuchyni", který byl dlouho považován za ztracený. Emil Filla je zastoupen kubistickou olejomalbou „Zátiší s artyčokem a mandolínou". V budově zámečku je umístěna i rozměrná, téměř 7 m dlouhá divadelní opona mladočovské orlovny od malíře Václava Boštíka. Nepřehlédnutelný je i olej Zdeňka Sýkory „Krystalizace" na asymetrickém plátně. Ve sbírce najdeme také stovky olejomaleb a grafických listů pocházejících od umělců spjatých s ostravským regionem, jako jsou např. Ferdiš Duša, Helena Salichová a mnozí další.